Již několikátým rokem se snažíme využít pár volných dnů před vánoci: vypadnout z toho předvánočního šílenství na posypané bílé kopečky. Protože toho volna neni zas nějak supermoc, většinou to dopadá na Tatry. Stejně tak tentokrát. Plán byl jednoduchý a klasický-Téryho chata, z ní pak nějaké VHT/zimně-lezecké výstupy po okolních kopcích. Sestava Honza Choutka a Kubajs Matějů.
Všechno se trochu zkomplikovalo Honzovou angínou, ale vzal to sportovně, přibalil péřovku a jakmile odezněly 40-ky, nabalil svýho dojtra gajda a vyrazil na hlavák. Mezitím Kubajs místo toho aby se balil tak oslavoval konec semestru s CERGE, takže na nástupiště se dobíhalo za minutu odjezd a bez koupených lístků. K našemu štěstí či smůle se všechny vlaky ukázaly o několik hodin zpožděné takže klid a pár hodin zevlu u nových pokladen na hl.n. Místo půlnoci odjíždíme Vihorlatem někdo kolem třetí. Vlak je totálně zamrzlý, všude centimetr sněhu po chodbičkách, okna jsou jeden obrovský rampouch, o otvírání/zavírání není řeč. Jedeme s pracovnicemi z Dublinu, je jim zima tak půjčujeme peří a sami zachrouváme nahoře na nejvyšších lehátkách, kde je celkem i teplo.
Kvůli zpoždění jsme za svítání teprv ve Třinci což je brutální industriální podívaná, a dál už svištíme na Czeszky Těšín a k bratrům Slovákům. V Popradu vystupujeme až pořádně po poledni-plánovaná pohodová procházka na Terynu bere za své, na výstup máme 2 hodiny světla. Cheatujeme lanovkou na Hrebienok ale dál to vochcat už nejde tak nabíráme tempíčko a za chvíli jsme na Zamkovského, odkud už jen ven z lesa, pod stěnu-morénu doliny 5ti Spišských Plies a zleva cikcakem pár stovek výškometrů na chatu. Se setměním jsme tam, něco zakusujem (perníčky!) a spřádáme plány na zítra. Začneme hřebenem za II. na Malý Ladový štít, s tím že kdybysme tam byli nějak brzo tak dáme i traverz na Velký Ladový a zostup cez Koně. Tak to je asi jasný co z toho "kdybysme" zbude:) V noci mráz klesá k -17 st.C. Ještě že nejsme ve stanu, i to vaření venku za dveřma je nepříjemné.
Příspěvky
