Vánoční Tatry 2009

Již několikátým rokem se snažíme využít pár volných dnů před vánoci: vypadnout z toho předvánočního šílenství na posypané bílé kopečky. Protože toho volna neni zas nějak supermoc, většinou to dopadá na Tatry. Stejně tak tentokrát. Plán byl jednoduchý a klasický-Téryho chata, z ní pak nějaké VHT/zimně-lezecké výstupy po okolních kopcích. Sestava Honza Choutka a Kubajs Matějů.

Všechno se trochu zkomplikovalo Honzovou angínou, ale vzal to sportovně, přibalil péřovku a jakmile odezněly 40-ky, nabalil svýho dojtra gajda a vyrazil na hlavák. Mezitím Kubajs místo toho aby se balil tak oslavoval konec semestru s CERGE, takže na nástupiště se dobíhalo za minutu odjezd a bez koupených lístků. K našemu štěstí či smůle se všechny vlaky ukázaly o několik hodin zpožděné takže klid a pár hodin zevlu u nových pokladen na hl.n. Místo půlnoci odjíždíme Vihorlatem někdo kolem třetí. Vlak je totálně zamrzlý, všude centimetr sněhu po chodbičkách, okna jsou jeden obrovský rampouch, o otvírání/zavírání není řeč. Jedeme s pracovnicemi z Dublinu, je jim zima tak půjčujeme peří a sami zachrouváme nahoře na nejvyšších lehátkách, kde je celkem i teplo.

Kvůli zpoždění jsme za svítání teprv ve Třinci což je brutální industriální podívaná, a dál už svištíme na Czeszky Těšín a k bratrům Slovákům. V Popradu vystupujeme až pořádně po poledni-plánovaná pohodová procházka na Terynu bere za své, na výstup máme 2 hodiny světla. Cheatujeme lanovkou na Hrebienok ale dál to vochcat už nejde tak nabíráme tempíčko a za chvíli jsme na Zamkovského, odkud už jen ven z lesa, pod stěnu-morénu doliny 5ti Spišských Plies a zleva cikcakem pár stovek výškometrů na chatu. Se setměním jsme tam, něco zakusujem (perníčky!) a spřádáme plány na zítra. Začneme hřebenem za II. na Malý Ladový štít, s tím že kdybysme tam byli nějak brzo tak dáme i traverz na Velký Ladový a zostup cez Koně. Tak to je asi jasný co z toho "kdybysme" zbude:) V noci mráz klesá k -17 st.C. Ještě že nejsme ve stanu, i to vaření venku za dveřma je nepříjemné.

Po báječné tatranské snídani vyrážíme do mrazivého rána a mašírujem k hřebínku. Vypadá to na celkem dálku. Ze začátku to jde, slejzáme a vylejzáme lehký úseky po šutrech, občas jistíme jen tak aby řeč nestála. Pak 8m schod dolu do sedlíčka, Honzu spouštim ze svýho obkročmo sezení, sám slaňuju z erektujícího šutru, až sem se dá i přijít rovnou z chaty žlebem bez lezení. Dál je to krásná pohoda hřebínek, než se zužuje na kameny naskládané přimrzlé v řádce za sebou a na obě strany drop. Jistíme to průběžně jak se dá a balancujem po tom nějak, oblézáme věžičky zprava, jisti není za co a pád by skončil zle. Nějaký sedlíčko, zdá se že se vůbec nikam neposunujem, opticky toho zbývá jěště strašně moc. Tak jen nacpat fidorku a dál, nějaký nejištěný sněhy, pár skalních výšvihů (opravdu za II.? ..asi ještě nejsme rozlezený) a už cupitáme po vrcholovém sněhovém hřebínku, juchů! Na traverz na Velký Ladový není ani pomyšlení, v létě tam dáme nějaký výstup stěnou (Brnčálov pilier, třeba). Takže sestup. Líbí se nám žlábky vpravo, ale trochu to přeháníme, protože Sedielko je spíš vlevo, takže po pohodlném sestupu vyhlédnutými žlábky musíme traverzovat celkem daleko zase zpátky doleva, přičemž o sobě dává vědět lavinová situace: 15cm čerstvého na umrzlé krustě. O pár dolin vedle to s někym ujelo a skončil špatně dole ve skalách. Taky odkrajujem desky, ale naštěstí vždycky prošlápnem až na krustu takže stojíme pevně a sníh jen neškodně sjíždí dolů. Občas i jistíme dá-li se. Sedielko dobyto, následuje dloouhý zostup a pohoda na chatě. Před vánoci docela vylidněno. Na zítra rozhodujeme mezi Šádkem IV nebo Baraním rebríkem III. na Baraní rohy.

Ráno vítězí žebřík. Nástup je dlouhé prošlapávání navátého sněhu ale už stojíme pod žlebem a navazujem. Zdola to vypadá poklidně, jen je ve žlabu kosa jak na Urale. První délka klid, šroub a štand na dalších dvou. Další postup vypadá ledově, Honza střídá. Délka je zakončena převislým výšvihem, nějak se to nedá jistit, kosa-všechno ve stínu, shora prachové lavinky. Nakonec zakládá frienda do hromádky kamení a na jistotu to přelézá. Nahoře obhoz-štand který už nechci nikdy vidět:) a dál pohoda po sněhu již s dobrým jištěním pár prostřídaných délek až na vrcholové plateau, zalité sluncem. Paráda! Dorážíme po hřebínku vrchol, fotíme a zevlíme, čumíme do doliny Zeleného plesa k Brnčálce, na Lomničák, Kežmaráky, Ladové, Jahnačí, Kolový, štít, Belianky, na druhé straně Slavkovský a Gerlach, no super. Sestupujeme poklidně, před dorážkou k chatě ještě blbneme se zbraněma a šroubama v kolmějším ledu a užíváme si.

Na chatě ale nohy přicházejí k sobě a Honza zjišťuje že mu pod tím převisem omrzl palec. Večer sestupovat už nemá smysl tak to necháváme na ráno a po nic-moc noci smažíme dolu co to dá. Sestup je nádhera, slunce, nikde nikdo jen kamzíci, jen ta noha pořád leží v hlavě. Na hrebienku potkáváme nosiče co to kosí nahoru s ledničkou na zádech, sbíháme do Smokovce, vlak nejede tak busem, v Popradu šup do nemocnice. Kolem samé mnohem horší případy: sestřička se mně s ustaraným výrazem ptá jestli jsem "od té nehody" tak jsem moc rád že můžu říct "ne".

Honzovi říkají "no, to jsme tu měli i horší" jen mu to přebalujou a za pár dní ať jen doma propíchne puchýř. Brouzdáme po Popradu, prohlížíme outdoor obchody, v klasické restauraci Orel dáváme parádní řízeček (nálepka Sherpa Climb zezadu nápojového lístku), v Bille nakupujem Borovičky a chystáme na odjezd. Zpátky to jede jako po másle a doma jsme kolem

půlnoci. Spát na Vinohrady a zítra s Danielem na tradiční vánoční Pikovickou jehlu 23.12...podmínky tentokráte asi nejshorší co známe, všude sníh a déšť mrznoucí na skále-3mm krusta ledu. Tak dáváme "pouze" v pohorkách pravou údolní za 4-. Pivko v Pikovicích a Veselé vánoce!!!

Fotky na horske.rajce.net