Tak co bychom k tomuto dodali...
Moynaq-lode zustaly trcet v pisku 200km od zbytku jezera, tovarny na zpracovani ryb se rozpadaji (uz ani komin to nema), kdo mel nohy a ruce tak odjel za praci jinam. Ve "meste" zustavaji babicky a vnoucata o ktera pecuji. Ty deti si tam ale zejmena nici zdravi-v oblasti je nejnizsi vek doziti a nejvyssi detska umrtnost v celem post-SSSR. Vetsinou respiracni onemocneni-rakovina plic a TBC z pisecno-pracho-solnych bouri kde vitr zene oblaka usazenin co driv tvorily dno jezera. Za Aralskou apokalypsu, kterou LonelyP oznacuje za "the greatest man-made environmental catastrophe on Earth" muzou podle vseho SSSR planovaci, kteri se snazili ekonomicky pozvednout okrajove oblasti sajuzu skrze zvyseni produkce BAVLNY. Problem je ze nova pole narysovali v poustich oblastech Karakum (cerny pisky) a Kyzilkum (cerveny pisky), ktera bylo treba mocne zavlazovat z rek Amu-darya a Syr-Darya, jedinych to pritoku Aralskeho more/jezera. Behem nekolika desitek let tak pritoky temer vyschly a jezero se zmensilo na zlomek puvodni rozlohy, tvori ted nekolik samostatnych vodnich ploch s obrovskou salinitou ve ktere neprezije nic. Soucasne snahy smeruji ke stabilizaci aspon severni casti jezera (jizni zda se zanikne) a rekulitvaci delty Amu-Darji, ktera je naprosto klicovou oazou zivota ve vychodnim uzbekistanu, jinak by tu holt byla jen a jen poust.
Po ceste zpet v Nukusi, v "hlavnim meste" Karapalkakstanu (Karapalkakove jsou etnicky pribuznejsi Kazachum a Kyrgyzum nez Uzbekum), jsme navstivili necekane kvalitni muzeum Igora Savitskeho, ktery zde v zapadlem koute SSSR dokazal sestavit velkolepou sbirku ruskych modernistu z prvni pulky 20.stol, doplnenou tim nejlepsim ze stredoasijske tvorby. Tematicky vybirame jako ukazku kubistickou Pietu Aralu.
A optimisticky zaver-Petr s holcickou ktera se chtela vyfotit s andilko-certem, opet a znovu v Chive, kde nyni dojidame meloun a ulehame v osvedcenem hotelu, pred zitrejsi presnocni cestou vlakem smer Samarkand....
Moynaq-lode zustaly trcet v pisku 200km od zbytku jezera, tovarny na zpracovani ryb se rozpadaji (uz ani komin to nema), kdo mel nohy a ruce tak odjel za praci jinam. Ve "meste" zustavaji babicky a vnoucata o ktera pecuji. Ty deti si tam ale zejmena nici zdravi-v oblasti je nejnizsi vek doziti a nejvyssi detska umrtnost v celem post-SSSR. Vetsinou respiracni onemocneni-rakovina plic a TBC z pisecno-pracho-solnych bouri kde vitr zene oblaka usazenin co driv tvorily dno jezera. Za Aralskou apokalypsu, kterou LonelyP oznacuje za "the greatest man-made environmental catastrophe on Earth" muzou podle vseho SSSR planovaci, kteri se snazili ekonomicky pozvednout okrajove oblasti sajuzu skrze zvyseni produkce BAVLNY. Problem je ze nova pole narysovali v poustich oblastech Karakum (cerny pisky) a Kyzilkum (cerveny pisky), ktera bylo treba mocne zavlazovat z rek Amu-darya a Syr-Darya, jedinych to pritoku Aralskeho more/jezera. Behem nekolika desitek let tak pritoky temer vyschly a jezero se zmensilo na zlomek puvodni rozlohy, tvori ted nekolik samostatnych vodnich ploch s obrovskou salinitou ve ktere neprezije nic. Soucasne snahy smeruji ke stabilizaci aspon severni casti jezera (jizni zda se zanikne) a rekulitvaci delty Amu-Darji, ktera je naprosto klicovou oazou zivota ve vychodnim uzbekistanu, jinak by tu holt byla jen a jen poust.
Po ceste zpet v Nukusi, v "hlavnim meste" Karapalkakstanu (Karapalkakove jsou etnicky pribuznejsi Kazachum a Kyrgyzum nez Uzbekum), jsme navstivili necekane kvalitni muzeum Igora Savitskeho, ktery zde v zapadlem koute SSSR dokazal sestavit velkolepou sbirku ruskych modernistu z prvni pulky 20.stol, doplnenou tim nejlepsim ze stredoasijske tvorby. Tematicky vybirame jako ukazku kubistickou Pietu Aralu.
A optimisticky zaver-Petr s holcickou ktera se chtela vyfotit s andilko-certem, opet a znovu v Chive, kde nyni dojidame meloun a ulehame v osvedcenem hotelu, pred zitrejsi presnocni cestou vlakem smer Samarkand....