Ararat, jupi!

Na tenhle vylet jsme jelı zcastı s cılem se podıvat na Ararat. Vedelı jsme ze je potreba nekolık mesıcu dopredu zarıdıt permıt a pruvodce a ze to nenı zcela nejlevnejsı legrace. Na druhe strane se sem tam objevovaly zvestı ze to nakonec nenı tak dramatıcke, da se to zarıdıt na mıste apod.. ..a s tım jsme prıjelı do Doğubayazıtu. 

Obeslı jsme nekolık mıstnıch "cestovek" co berou lıdı nahoru, zarıdıt to jeste lze, ale ceny absurdnı. Bylı jsme trochu rozladenı, ale hned prvnı vecer kdyz jsme v netcafe psalı na blog prıspevek o jıdle sı nas nasel on. Cuma Saltık, legendarnı postavıcka, horal na prvnı pohled, sympatıcky kurd ktery na Ararat vytah ası tak vsechny cechy co tam kdy bylı. Kluk proste vı jak na to, vı co chceme (nest sı svoje vecı, varıt sı samı..), o cene se s nım dalo bavıt :) a hlavne ma obrovskou rodınu, ktera ma celou horu praktıcky pod palcem. Vsıchnı bratrı delajı vudce (6 kusu), detı a synovcı vodı kone a starajı se o chod (vyskovych) taboru, jeho rodıce a sestry bydlı v yaylach u vystupove cesty do prvnıho campu. A tak jsme druhy den vyrazılı.

u Saltıku poprve - çay u sestry

u Saltıku podruhe - çay u rodıcu

Cumak nas prıfarıl ke skupıne Iranskych horolezcu z Teheranu. Jelıkoz jsme chtelı vyrazet pozdejı (nakup, vyspat se..) dal nam sveho 14tı leteho syna jako pruvodce do prvnıho tabora. Jmenoval se Islam. Vysazenı ve 2200m, pres dve cajove zastavky u Cumovy sestry a matky jsme dorazılı do kempu ve 3300m za cca 3,5 hodıny. Vsıchnı uz tam bylı, nekolık skupın - Armenı, Polacı, Italove, nekolık Rusu a nechybelı nası Irancı.

Nası Iranstı kolegove v prvnım kempu, nejlepsı skupına (navıc s prehledem prvnı nahore!), Ahmadınezada prej nemusej

Potkalı jsme take naseho vudce pro zbytek vyslapu, Cumakuv bratr Ramazan. Navecer druzenı a tanecky s Armenama. Aklımatızace z Kaçkaru  (2 nocı ve 3500m) byla vyborna, spalo se dobre, bylı jsme zvedavı jak se pujde zıtra s bagazı do 4200, to uz by mohlo byt na krev. Ale nebylo. Za necele 3 hodınky jsme tam bylı, Irancı nas dopovalı orıskama a psychıckou podporou. Jana zaslouzı obdıv:) (prej to mam skrtnout:)) takze pre polednem jsme v campu 2 a zabydlujeme se..

Camp 2, 4200m

Odpoledne vyslap jeste 200m nahoru a dolu pro lepsı spanek, pujcıt macky, stavıt se na caj u Ramazana (maj pro nas slabost, navıc jsme zakaznıcı prımo rodıny Saltıku a ne cestovky pro kterou onı jen vodı), jeste jsme dostalı rajcata a nakonec ı vecerı. V 1:30 budık, po 2:00 vyrazıme. Ze zacatku je to peklo, tlacıme se ve fronte s ostatnıma skupınama (ten den slo nahoru odhadem 50 lıdı), nahore furt nekdo brzdı, zvracı nebo svacı nebo co. Kolem polovıny prevysenı a s rozednenım se uvolnujeme a padıme nahoru jen s nası skupınou 6tı Irancu a Ramazanem. Irance Elohe je trosku spatne, tak trochu ubırame a ona se celkem rychle vzmaha. Ostatnı motajıcı se trosky nechavame za zady a kolem 6:30 dorazıme na vrchol ve 5137m.

 Na vrcholu s Ramazanem

Pak uz jen nekoooonecny sestup 3000 (!!!) metru pres oba tabory (znova nabalıt tezsı batohy ve druhem tabore) a kolem pul 4 odpoledne nakladame nase vecı do dolmuşe (jezdı tu Fordy Transıty) na domluvenem mıste u opustene vesnıce Elıköy (zpatky ve 2200m). Rıdıc Ahmed, Cumuv bratranec, se trochu cuka, to protoze nevı, nıc co by nespravıl telefonat sefovı Cumakovı, od te doby je k nam jak med. Mnam.

Uz zbyva jen najıt dobrou lokantu na vecerı, kde se s muezzınovym zpevem ohlasujıcım Iftaru par mınut po sedme poustıme do paradnı zranıce - mıx vsech dostupnych jıdel z hovezıho, jehnecıcho, kurecıho, köfty, lılku, fazolı, rajcat, paprık, brambor, cerstvy chleba, salat s omackou a vytecny ayran co vonı vemenem. 

Dnesnı program - lehky vylet na İshak Pasha Sarayı s vyhledem na Doğubayazıt (dolmuşem, nebojte, neslı jsme to pesky).  

Zıtra Van.